Ž 71, 1-24 |   |
Žalmy
71. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí - ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina - navždycky patří ti chvála má!
7 Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš.
8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit!
9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11 Říkají: "Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho - kdo by ho zachránil?!"
12 Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14 Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc.
15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení - ač nevím ani, jak je vypočíst!
16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!
17 Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích.
18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky!
19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš - kdo je ti, Bože, podobný?
20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil.
22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský!
23 Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil.
24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit - že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí - ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina - navždycky patří ti chvála má!
7 Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš.
8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit!
9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11 Říkají: "Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho - kdo by ho zachránil?!"
12 Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14 Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc.
15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení - ač nevím ani, jak je vypočíst!
16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!
17 Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích.
18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky!
19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš - kdo je ti, Bože, podobný?
20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil.
22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský!
23 Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil.
24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit - že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!
Ž 71, 1-24 | |