Ž 55, 1-24 |   |
Žalmy
55. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Poučný žalm Davidův.
2 Naslouchej, Bože, mé modlitbě, před mojí prosbou se neskrývej,
3 popřej mi sluchu a odpověz! Zmítám se v nářku a sténání,
4 před křikem nepřítele, před hrozbou ničemy. Svojí hanebností mě chtějí zavalit, chovají ke mně krutou nenávist!
5 Srdce se ve mně chvěje bolestí, obavy ze smrti mě oblehly.
6 Hrůza a děs mě svírají a přemožen jsem úzkostí.
7 Přál bych si mít křídla holubí - odlétl bych a našel klid!
8 Uchýlil bych se někam do dáli, v pustině bych se usadil. séla
9 Pospíšil bych si do bezpečí před touto smrští a vichřicí.
10 Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť, ve městě vládne krutost a rozbroje!
11 Ve dne i v noci krouží po jeho zdech, špatnost a trápení bydlí v něm.
12 Střed města patří záhubě, ulice neopouští křivda a lest!
13 Kdyby protivník mě urážel, to bych snes, kdyby mě napadl nepřítel, skryl bych se.
14 Ale ty - člověk blízký mně, můj přítel a můj spřízněnec!
15 Radili jsme se spolu důvěrně, do Božího domu chodili v zástupech!
16 Kéž by je smrt náhle přepadla, aby se zaživa zřítili do pekla - domy i srdce mají plné zla!
17 Já ale k Bohu zavolám, Hospodin bude má záchrana.
18 Večer i ráno, také v poledne úpím a sténám - vyslyš mě!
19 Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně!
20 Bůh mě vyslyší a pokoří je, ten, který od věků kraluje! séla Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se ho nebojí!
21 Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil.
22 V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami!
23 Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.
24 Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš do jámy nejhlubší. Půlky života se takoví nedočkají - já ale v tebe skládám naději!
2 Naslouchej, Bože, mé modlitbě, před mojí prosbou se neskrývej,
3 popřej mi sluchu a odpověz! Zmítám se v nářku a sténání,
4 před křikem nepřítele, před hrozbou ničemy. Svojí hanebností mě chtějí zavalit, chovají ke mně krutou nenávist!
5 Srdce se ve mně chvěje bolestí, obavy ze smrti mě oblehly.
6 Hrůza a děs mě svírají a přemožen jsem úzkostí.
7 Přál bych si mít křídla holubí - odlétl bych a našel klid!
8 Uchýlil bych se někam do dáli, v pustině bych se usadil. séla
9 Pospíšil bych si do bezpečí před touto smrští a vichřicí.
10 Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť, ve městě vládne krutost a rozbroje!
11 Ve dne i v noci krouží po jeho zdech, špatnost a trápení bydlí v něm.
12 Střed města patří záhubě, ulice neopouští křivda a lest!
13 Kdyby protivník mě urážel, to bych snes, kdyby mě napadl nepřítel, skryl bych se.
14 Ale ty - člověk blízký mně, můj přítel a můj spřízněnec!
15 Radili jsme se spolu důvěrně, do Božího domu chodili v zástupech!
16 Kéž by je smrt náhle přepadla, aby se zaživa zřítili do pekla - domy i srdce mají plné zla!
17 Já ale k Bohu zavolám, Hospodin bude má záchrana.
18 Večer i ráno, také v poledne úpím a sténám - vyslyš mě!
19 Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně!
20 Bůh mě vyslyší a pokoří je, ten, který od věků kraluje! séla Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se ho nebojí!
21 Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil.
22 V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami!
23 Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.
24 Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš do jámy nejhlubší. Půlky života se takoví nedočkají - já ale v tebe skládám naději!
Ž 55, 1-24 | |