Ž 139, 1-24 |   |
Žalmy
139. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání - je příliš hluboké, na to nestačím!
7 Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí - i tam jsi!
9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,
10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!
11 Kdybych si řekl - Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá -
12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!
13 Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy - dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy - "Odstupte ode mě, vy vrahouni!" -
20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!
23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání - je příliš hluboké, na to nestačím!
7 Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí - i tam jsi!
9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,
10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!
11 Kdybych si řekl - Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá -
12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!
13 Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy - dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy - "Odstupte ode mě, vy vrahouni!" -
20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!
23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!
Ž 139, 1-24 | |