Gn 8, 1-22 |   |
Kniha Genezis
8. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila.
2 Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala.
3 Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.
4 Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.
5 Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6 Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal,
7 a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla.
8 Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země.
9 Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy.
10 Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
11 Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země.
12 Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.
13 Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal.
14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.
15 Tehdy Bůh k Noemovi promluvil:
16 "Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.
17 Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí."
18 Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.
19 Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.
20 Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.
21 Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.
22 Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den."
2 Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala.
3 Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.
4 Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.
5 Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6 Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal,
7 a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla.
8 Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země.
9 Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy.
10 Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
11 Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země.
12 Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.
13 Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal.
14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.
15 Tehdy Bůh k Noemovi promluvil:
16 "Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.
17 Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí."
18 Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.
19 Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.
20 Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.
21 Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.
22 Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den."
Gn 8, 1-22 | |