Gn 42, 1-38 |   |
Kniha Genezis
42. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: "Co se na sebe jen tak díváte?
2 Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!"
3 A tak šlo deset Josefových bratrů dolů do Egypta nakoupit obilí.
4 Ale Benjamína, Josefova vlastního bratra, Jákob s bratry neposlal. Řekl si totiž: "Aby se mu snad nepřihodilo něco zlého."
5 Izraelovi synové přišli nakoupit zrní spolu s jinými příchozími, neboť v kanaánské zemi byl hlad.
6 Protože nejvyšším zemským správcem byl Josef a byl to on, kdo prodával zrní všemu lidu, Josefovi bratři přišli k němu a klaněli se tváří k zemi.
7 Josef své bratry poznal na první pohled. Choval se k nim však jako cizí a mluvil s nimi tvrdě. "Odkud jste přišli?" zeptal se jich. "Z kanaánské země," odpověděli, "abychom nakoupili jídlo."
8 Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.
9 Josef si pamatoval sny, které o nich měl, a tak jim řekl: "Jste špehové! Přišli jste prozkoumat slabiny země!"
10 Odpověděli mu: "Nikoli, pane, tvoji služebníci přišli nakoupit jídlo!
11 Všichni jsme synové jednoho muže, jsme slušní lidé. Tvoji služebníci nikdy nebyli špehové!"
12 On však řekl: "Ne! Přišli jste si prohlédnout slabiny země!"
13 Odpověděli: "Tvoji služebníci jsou bratři. Bývalo nás dvanáct synů jednoho muže v kanaánské zemi; nejmladší je právě doma s naším otcem a jeden - ten už není."
14 Josef pokračoval: "Jak jsem řekl: Jste špehové!
15 Proto si vás prověřím. Jakože je farao živ, nevyjdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr!
16 Pošlete jednoho z vás, aby vašeho bratra vyzvedl. Vy zatím budete uvězněni, aby se ověřila vaše slova a ukázalo se, zda jste říkali pravdu. A pokud ne, jakože je farao živ, jste špehové!"
17 A tak je nechal na tři dny zavřít do vězení.
18 Třetího dne jim Josef řekl: "Jsem bohabojný člověk. Když uděláte, co říkám, budete žít.
19 Když jste tak slušní, zůstane v tomto vězení jen jeden z vás. Vy ostatní jděte a přineste svým rodinám zrní k zahnání hladu.
20 Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se vaše slova ověří a nezemřete." S tím souhlasili.
21 Jeden druhému tehdy začali říkat: "Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!"
22 Ruben se ozval: "Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!"
23 Josef s nimi mluvil skrze tlumočníka, a tak nevěděli, že jim rozumí.
24 V tu chvíli se od nich odvrátil a rozplakal se. Potom se k nim vrátil, promluvil s nimi, vybral z nich Šimeona a před jejich očima ho spoutal.
25 Potom přikázal, ať jim naplní měchy obilím, každému z nich ať do pytle vrátí jeho stříbro a dají jim také jídlo na cestu. Tak se k nim zachoval.
26 Naložili tedy zrní na osly a odešli.
27 Když měli cestou nocovat, jeden z nich otevřel svůj pytel, aby dal svému oslu obrok, a vtom uviděl své stříbro: leželo navrchu v jeho vaku!
28 "Mé stříbro je zpátky!" zvolal ke svým bratrům. "Je přímo v mém vaku!" Hrůzou se v nich zastavilo srdce. Jeden druhého se rozechvěle ptali: "Co nám to Bůh dělá?"
29 Když pak přišli ke svému otci Jákobovi do kanaánské země, vyprávěli mu všechno, co je potkalo:
30 "Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě. Považoval nás za špehy,
31 ale my jsme mu řekli: ‚Jsme slušní lidé, nikdy jsme nebyli špehové!
32 Bývalo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je právě s naším otcem doma v kanaánské zemi.'
33 Ten muž, pán té země, nám však řekl: ‚Uvidíme, zda jste slušní lidé! Nechte jednoho z vás u mne, vezměte svým rodinám jídlo k zahnání hladu a jděte.
34 Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se přesvědčím, že nejste špehové, ale slušní lidé. Tehdy vám vrátím vašeho bratra a budete sem moci chodit nakupovat.'"
35 Začali vyprazdňovat své pytle a hle, každý ve svém pytli našel svůj váček s penězi! Když viděli ty váčky s penězi, dostali strach - oni i jejich otec.
36 Jejich otec Jákob zvolal: "Připravili jste mě o syny! Josef není, Šimeon není, a teď mi vezmete Benjamína?! To je pro mě příliš!"
37 Ruben svému otci odpověděl: "Jestliže ti ho nepřivedu, zabij mé dva syny! Svěř ho do mých rukou a přivedu ti ho zpět."
38 On však řekl: "Můj syn s vámi nepůjde! Jeho bratr je mrtev a zůstal jen on sám. Kdyby se mu na vaší cestě přihodilo něco zlého, přivedete mé šediny zármutkem do hrobu!"
2 Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!"
3 A tak šlo deset Josefových bratrů dolů do Egypta nakoupit obilí.
4 Ale Benjamína, Josefova vlastního bratra, Jákob s bratry neposlal. Řekl si totiž: "Aby se mu snad nepřihodilo něco zlého."
5 Izraelovi synové přišli nakoupit zrní spolu s jinými příchozími, neboť v kanaánské zemi byl hlad.
6 Protože nejvyšším zemským správcem byl Josef a byl to on, kdo prodával zrní všemu lidu, Josefovi bratři přišli k němu a klaněli se tváří k zemi.
7 Josef své bratry poznal na první pohled. Choval se k nim však jako cizí a mluvil s nimi tvrdě. "Odkud jste přišli?" zeptal se jich. "Z kanaánské země," odpověděli, "abychom nakoupili jídlo."
8 Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.
9 Josef si pamatoval sny, které o nich měl, a tak jim řekl: "Jste špehové! Přišli jste prozkoumat slabiny země!"
10 Odpověděli mu: "Nikoli, pane, tvoji služebníci přišli nakoupit jídlo!
11 Všichni jsme synové jednoho muže, jsme slušní lidé. Tvoji služebníci nikdy nebyli špehové!"
12 On však řekl: "Ne! Přišli jste si prohlédnout slabiny země!"
13 Odpověděli: "Tvoji služebníci jsou bratři. Bývalo nás dvanáct synů jednoho muže v kanaánské zemi; nejmladší je právě doma s naším otcem a jeden - ten už není."
14 Josef pokračoval: "Jak jsem řekl: Jste špehové!
15 Proto si vás prověřím. Jakože je farao živ, nevyjdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr!
16 Pošlete jednoho z vás, aby vašeho bratra vyzvedl. Vy zatím budete uvězněni, aby se ověřila vaše slova a ukázalo se, zda jste říkali pravdu. A pokud ne, jakože je farao živ, jste špehové!"
17 A tak je nechal na tři dny zavřít do vězení.
18 Třetího dne jim Josef řekl: "Jsem bohabojný člověk. Když uděláte, co říkám, budete žít.
19 Když jste tak slušní, zůstane v tomto vězení jen jeden z vás. Vy ostatní jděte a přineste svým rodinám zrní k zahnání hladu.
20 Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se vaše slova ověří a nezemřete." S tím souhlasili.
21 Jeden druhému tehdy začali říkat: "Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!"
22 Ruben se ozval: "Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!"
23 Josef s nimi mluvil skrze tlumočníka, a tak nevěděli, že jim rozumí.
24 V tu chvíli se od nich odvrátil a rozplakal se. Potom se k nim vrátil, promluvil s nimi, vybral z nich Šimeona a před jejich očima ho spoutal.
25 Potom přikázal, ať jim naplní měchy obilím, každému z nich ať do pytle vrátí jeho stříbro a dají jim také jídlo na cestu. Tak se k nim zachoval.
26 Naložili tedy zrní na osly a odešli.
27 Když měli cestou nocovat, jeden z nich otevřel svůj pytel, aby dal svému oslu obrok, a vtom uviděl své stříbro: leželo navrchu v jeho vaku!
28 "Mé stříbro je zpátky!" zvolal ke svým bratrům. "Je přímo v mém vaku!" Hrůzou se v nich zastavilo srdce. Jeden druhého se rozechvěle ptali: "Co nám to Bůh dělá?"
29 Když pak přišli ke svému otci Jákobovi do kanaánské země, vyprávěli mu všechno, co je potkalo:
30 "Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě. Považoval nás za špehy,
31 ale my jsme mu řekli: ‚Jsme slušní lidé, nikdy jsme nebyli špehové!
32 Bývalo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je právě s naším otcem doma v kanaánské zemi.'
33 Ten muž, pán té země, nám však řekl: ‚Uvidíme, zda jste slušní lidé! Nechte jednoho z vás u mne, vezměte svým rodinám jídlo k zahnání hladu a jděte.
34 Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se přesvědčím, že nejste špehové, ale slušní lidé. Tehdy vám vrátím vašeho bratra a budete sem moci chodit nakupovat.'"
35 Začali vyprazdňovat své pytle a hle, každý ve svém pytli našel svůj váček s penězi! Když viděli ty váčky s penězi, dostali strach - oni i jejich otec.
36 Jejich otec Jákob zvolal: "Připravili jste mě o syny! Josef není, Šimeon není, a teď mi vezmete Benjamína?! To je pro mě příliš!"
37 Ruben svému otci odpověděl: "Jestliže ti ho nepřivedu, zabij mé dva syny! Svěř ho do mých rukou a přivedu ti ho zpět."
38 On však řekl: "Můj syn s vámi nepůjde! Jeho bratr je mrtev a zůstal jen on sám. Kdyby se mu na vaší cestě přihodilo něco zlého, přivedete mé šediny zármutkem do hrobu!"
Gn 42, 1-38 | |