Gn 47, 1-31 |   |
Kniha Genezis
47. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Josef tedy přišel a oznámil faraonovi: "Můj otec a bratři přišli z Kanaánu se svým bravem, skotem a se vším, co mají. Hle, jsou v kraji Gošen."
2 Vzal pět ze svých bratrů a představil je faraonovi.
3 "Jaké máte zaměstnání?" zeptal se jich farao. "Tvoji služebníci jsou pastevci," odpověděli mu. "Jak my, tak naši otcové."
4 Načež faraonovi řekli: "Přišli jsme do této země jako přistěhovalci, neboť v Kanaánu panuje krutý hlad a pro stáda tvých služebníků tam není pastva. Prosíme, nech své služebníky bydlet v gošenském kraji."
5 Farao pak promluvil s Josefem: "Přišli k tobě tvůj otec a tví bratři.
6 Nuže, egyptská země leží před tebou! Usaď svého otce a bratry na nejlepším kusu země; ať bydlí v kraji Gošen. A znáš-li mezi nimi zvlášť schopné muže, ustanov je správci mých vlastních stád."
7 Potom Josef přivedl svého otce Jákoba. Když ho postavil před faraona, Jákob faraonovi požehnal.
8 Farao se ho zeptal: "Kolik je ti let?"
9 "Mé putování trvá sto třicet let," odpověděl mu Jákob. "Byl to krátký a těžký život. Zdaleka se nevyrovnal putování mých otců."
10 Nato Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj.
11 Josef podle faraonova rozkazu usadil svého otce a bratry na pozemcích, které jim věnoval v nejlepší části egyptské země, v kraji Rameses.
12 Tam Josef opatřoval svého otce i bratry chlebem; staral se o celou otcovu rodinu až po ty nejmenší.
13 V celé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde nebyl chléb. Egyptská i kanaánská země byla vyčerpána hladem.
14 Josef tenkrát shromáždil všechny peníze, které se jen v Egyptě a Kanaánu našly, neboť za ně kupovali zrní. Ty peníze Josef odváděl do faraonova domu.
15 A když v Egyptě a Kanaánu došly peníze, přišli všichni Egypťané k Josefovi a řekli: "Dej nám chléb! To máme před tebou umírat, když došly peníze?"
16 Josef odpověděl: "Dejte mi svůj dobytek, a dám vám za něj chléb, když peníze došly."
17 Přiváděli tedy k Josefovi svůj dobytek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za osly. Za všechen jejich dobytek je krmil chlebem po celý rok.
18 A když ten rok uplynul, přišli k němu v dalším roce a řekli: "Nebudeme před svým pánem skrývat, že peníze došly. Také stáda dobytka už patří našemu pánu. Jak pán vidí, nezbylo nám nic než naše tělo a naše půda.
19 To ti máme i s naší půdou umírat před očima? Kup nás i s naší půdou za chléb, a budeme faraonovými otroky! Dej nám osivo, ať zůstaneme naživu a nezemřeme a naše půda ať nezpustne!"
20 Tak Josef pro faraona skoupil všechnu půdu v Egyptě. Všichni Egypťané totiž prodávali svá pole, neboť na ně doléhal hlad. Všechnu zem tedy získal pro faraona
21 a lid od jednoho konce Egypta ke druhému podrobil nevolnictví.
22 Pouze kněžskou půdu neskoupil, neboť kněží od faraona pobírali stanovené dávky a z těch dávek od faraona žili. Proto své pozemky neprodávali.
23 Josef tenkrát lidu řekl: "K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu!
24 Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti."
25 Tehdy zvolali: "Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky!"
26 Josef tedy vydal o egyptské půdě ustanovení platné až dodnes: pětina patří faraonovi. Pouze kněžská půda faraonovi nepřipadla.
27 Tak se tedy Izrael usadil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabývali tam majetku a velice se rozplodili a rozmnožili.
28 Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let a dožil se věku 147 let.
29 Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, přivolal svého syna Josefa a řekl mu: "Prokaž mi prosím laskavost a vlož ruku do mého klína na znamení lásky a věrnosti. Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě!
30 Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě." "Udělám, co říkáš," odpověděl Josef.
31 On však řekl: "Přísahej!" A tak mu to odpřisáhl a Izrael se v hlavách svého lůžka poklonil Bohu.
2 Vzal pět ze svých bratrů a představil je faraonovi.
3 "Jaké máte zaměstnání?" zeptal se jich farao. "Tvoji služebníci jsou pastevci," odpověděli mu. "Jak my, tak naši otcové."
4 Načež faraonovi řekli: "Přišli jsme do této země jako přistěhovalci, neboť v Kanaánu panuje krutý hlad a pro stáda tvých služebníků tam není pastva. Prosíme, nech své služebníky bydlet v gošenském kraji."
5 Farao pak promluvil s Josefem: "Přišli k tobě tvůj otec a tví bratři.
6 Nuže, egyptská země leží před tebou! Usaď svého otce a bratry na nejlepším kusu země; ať bydlí v kraji Gošen. A znáš-li mezi nimi zvlášť schopné muže, ustanov je správci mých vlastních stád."
7 Potom Josef přivedl svého otce Jákoba. Když ho postavil před faraona, Jákob faraonovi požehnal.
8 Farao se ho zeptal: "Kolik je ti let?"
9 "Mé putování trvá sto třicet let," odpověděl mu Jákob. "Byl to krátký a těžký život. Zdaleka se nevyrovnal putování mých otců."
10 Nato Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj.
11 Josef podle faraonova rozkazu usadil svého otce a bratry na pozemcích, které jim věnoval v nejlepší části egyptské země, v kraji Rameses.
12 Tam Josef opatřoval svého otce i bratry chlebem; staral se o celou otcovu rodinu až po ty nejmenší.
13 V celé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde nebyl chléb. Egyptská i kanaánská země byla vyčerpána hladem.
14 Josef tenkrát shromáždil všechny peníze, které se jen v Egyptě a Kanaánu našly, neboť za ně kupovali zrní. Ty peníze Josef odváděl do faraonova domu.
15 A když v Egyptě a Kanaánu došly peníze, přišli všichni Egypťané k Josefovi a řekli: "Dej nám chléb! To máme před tebou umírat, když došly peníze?"
16 Josef odpověděl: "Dejte mi svůj dobytek, a dám vám za něj chléb, když peníze došly."
17 Přiváděli tedy k Josefovi svůj dobytek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za osly. Za všechen jejich dobytek je krmil chlebem po celý rok.
18 A když ten rok uplynul, přišli k němu v dalším roce a řekli: "Nebudeme před svým pánem skrývat, že peníze došly. Také stáda dobytka už patří našemu pánu. Jak pán vidí, nezbylo nám nic než naše tělo a naše půda.
19 To ti máme i s naší půdou umírat před očima? Kup nás i s naší půdou za chléb, a budeme faraonovými otroky! Dej nám osivo, ať zůstaneme naživu a nezemřeme a naše půda ať nezpustne!"
20 Tak Josef pro faraona skoupil všechnu půdu v Egyptě. Všichni Egypťané totiž prodávali svá pole, neboť na ně doléhal hlad. Všechnu zem tedy získal pro faraona
21 a lid od jednoho konce Egypta ke druhému podrobil nevolnictví.
22 Pouze kněžskou půdu neskoupil, neboť kněží od faraona pobírali stanovené dávky a z těch dávek od faraona žili. Proto své pozemky neprodávali.
23 Josef tenkrát lidu řekl: "K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu!
24 Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti."
25 Tehdy zvolali: "Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky!"
26 Josef tedy vydal o egyptské půdě ustanovení platné až dodnes: pětina patří faraonovi. Pouze kněžská půda faraonovi nepřipadla.
27 Tak se tedy Izrael usadil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabývali tam majetku a velice se rozplodili a rozmnožili.
28 Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let a dožil se věku 147 let.
29 Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, přivolal svého syna Josefa a řekl mu: "Prokaž mi prosím laskavost a vlož ruku do mého klína na znamení lásky a věrnosti. Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě!
30 Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě." "Udělám, co říkáš," odpověděl Josef.
31 On však řekl: "Přísahej!" A tak mu to odpřisáhl a Izrael se v hlavách svého lůžka poklonil Bohu.
Gn 47, 1-31 | |