Gn 37, 1-36 |   |
Kniha Genezis
37. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán.
2 To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat.
3 Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici.
4 Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.
5 Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více.
6 Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen:
7 Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!"
8 Jeho bratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům.
9 Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!"
10 A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?"
11 Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.
12 Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu,
13 řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven."
14 Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu,
15 potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: "Co hledáš?"
16 "Hledám své bratry," odpověděl Josef. "Řekni mi prosím, kde pasou."
17 Muž odvětil: "Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.'" Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel.
18 Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí.
19 Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů!
20 Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!"
21 Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!"
22 Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.)
23 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil,
24 popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody.
25 Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta.
26 Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu?
27 Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli.
28 Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta.
29 Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty
30 a vrátil se k bratrům se slovy: "Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?"
31 A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve.
32 Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: "Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?"
33 Poznal ji hned: "To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!"
34 Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní.
35 Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: "Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!" A tak ho jeho otec oplakával.
36 Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže.
2 To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat.
3 Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici.
4 Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.
5 Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více.
6 Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen:
7 Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!"
8 Jeho bratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům.
9 Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!"
10 A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?"
11 Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.
12 Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu,
13 řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven."
14 Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu,
15 potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: "Co hledáš?"
16 "Hledám své bratry," odpověděl Josef. "Řekni mi prosím, kde pasou."
17 Muž odvětil: "Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.'" Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel.
18 Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí.
19 Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů!
20 Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!"
21 Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!"
22 Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.)
23 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil,
24 popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody.
25 Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta.
26 Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu?
27 Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli.
28 Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta.
29 Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty
30 a vrátil se k bratrům se slovy: "Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?"
31 A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve.
32 Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: "Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?"
33 Poznal ji hned: "To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!"
34 Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní.
35 Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: "Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!" A tak ho jeho otec oplakával.
36 Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže.
Gn 37, 1-36 | |