Jób 17, 1-16

          

Kniha Jób

17. Kapitola

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

1  Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.

2  Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.

3  Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?

4  Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.

5  Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.

6  Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.

7  Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.

8  Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.

9  Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.

10  Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.

11  Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.

12  Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.

13  I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.

14  Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.«

15  Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?

16  Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme."

   Jób 17, 1-16