Jer 48, 1-47 |   |
Kniha proroka Jeremiáša
48. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu: "Běda městu Nebó - bude zničeno! Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto, ta pevnost bude troskou hanebnou.
2 Moábu už žádná chlouba nezbyla, v Chešbonu se na něj chystá pohroma: ‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!' I ty, Madmene, budeš umlčen, už jde po tobě meč!
3 Z Choronaim je slyšet křik: Zkáza, hrozné neštěstí!
4 Moáb je rozdrcen, zní nářek maličkých.
5 Luchitským svahem s pláčem stoupají, ve stráních u Choronaim nad tou zkázou křičí úzkostí:
6 ‚Utečte! Život si zachraňte! Přežijte jako křoví v pustině!'
7 Protože spoléháš na své výdobytky a poklady, i ty sám budeš dobyt. Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži.
8 Na každé město přitáhne zhoubce, neunikne mu žádné z nich. Celá pláň zahyne, rovina zajde, jak řekl Hospodin.
9 Posypte Moáb solí, vždyť bude obrácen v trosky! Z jeho měst zbudou sutiny, kde nikdo nebydlí.
10 Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale! Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11 Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění.
12 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí.
13 Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději'.
14 Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové, muži připravení do boje'?
15 Moáb bude zahuben, jeho města vzata útokem. Výkvět jeho mladých padne při porážce, praví Král - Hospodin zástupů se jmenuje.
16 Zkáza Moábu se přiblížila, řítí se na něj záhuba.
17 Litujte ho všichni okolo, všichni, kdo znáte jeho slovutnost: ‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno, hůl, jež se skvěla nádherou!'
18 Dolů ze slávy, v prachu usedni, trůnící Dcero dibonská! Zhoubce Moábu na tebe zaútočil, rozbořil tvé pevnosti.
19 Postav se na cestě a vyhlížej, obyvatelko města Aroer. Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se, říkej: ‚Co se to děje?'
20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen. Naříkejte a kvílejte! Podél Arnonu oznamujte: Moáb je zahuben!
21 Na náhorní rovinu přišel soud - na Cholon, Jahcu i Mefaat,
22 na Dibon, Nebó i Bet-diblataim,
23 na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon,
24 na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená.
25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.
26 Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!
27 Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?
28 Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci! Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
29 Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srdce naduté.
30 Znám, praví Hospodin, jeho vztek; jeho chlubení je však falešné - na nic se nezmůže!
31 A proto oplakávám Moáb, pro celý Moáb naříkám, nad muži z Kir-cheresu lkám.
32 Nad tebou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrtvému moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vinobraní vpadl ničitel!
33 Zmizelo veselí a jásot v zahradách po celé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s veselým křikem už se nešlape - ten křik už není jásotem!
34 Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky.
35 Skoncuji s Moábem, praví Hospodin - s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
36 Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká, nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká, vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
37 Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizva a pytlovina přes bedra.
38 Na všech moábských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo nechce, praví Hospodin.
39 Tolik střepů! Tolik kvílení! Moáb se v hanbě zády obrací. Moáb už budí jenom posměšky k výstraze všemu okolí.
40 Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním křídla prostírá!
41 Města padnou do zajetí, pevnosti budou dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech.
42 Moáb bude zničen, aby už nebyl národem, neboť se vzpínal proti Hospodinu.
43 Strach a prach a past na vás, obyvatelé Moábu! praví Hospodin.
44 Kdo před tím strachem bude utíkat, padne do propasti v prach; kdo z propasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu totiž na Moáb čas zúčtování, praví Hospodin.
45 Ve stínu Chešbonu se zastaví vyčerpaní běženci. Z Chešbonu ale oheň vyšlehne, z domu Sichonova plamen, jenž pohltí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů.
46 Běda tobě, Moábe! Lid Kemošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dcery pryč do vyhnanství.
47 V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin." Zde končí soud nad Moábem.
2 Moábu už žádná chlouba nezbyla, v Chešbonu se na něj chystá pohroma: ‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!' I ty, Madmene, budeš umlčen, už jde po tobě meč!
3 Z Choronaim je slyšet křik: Zkáza, hrozné neštěstí!
4 Moáb je rozdrcen, zní nářek maličkých.
5 Luchitským svahem s pláčem stoupají, ve stráních u Choronaim nad tou zkázou křičí úzkostí:
6 ‚Utečte! Život si zachraňte! Přežijte jako křoví v pustině!'
7 Protože spoléháš na své výdobytky a poklady, i ty sám budeš dobyt. Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži.
8 Na každé město přitáhne zhoubce, neunikne mu žádné z nich. Celá pláň zahyne, rovina zajde, jak řekl Hospodin.
9 Posypte Moáb solí, vždyť bude obrácen v trosky! Z jeho měst zbudou sutiny, kde nikdo nebydlí.
10 Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale! Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11 Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění.
12 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí.
13 Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději'.
14 Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové, muži připravení do boje'?
15 Moáb bude zahuben, jeho města vzata útokem. Výkvět jeho mladých padne při porážce, praví Král - Hospodin zástupů se jmenuje.
16 Zkáza Moábu se přiblížila, řítí se na něj záhuba.
17 Litujte ho všichni okolo, všichni, kdo znáte jeho slovutnost: ‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno, hůl, jež se skvěla nádherou!'
18 Dolů ze slávy, v prachu usedni, trůnící Dcero dibonská! Zhoubce Moábu na tebe zaútočil, rozbořil tvé pevnosti.
19 Postav se na cestě a vyhlížej, obyvatelko města Aroer. Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se, říkej: ‚Co se to děje?'
20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen. Naříkejte a kvílejte! Podél Arnonu oznamujte: Moáb je zahuben!
21 Na náhorní rovinu přišel soud - na Cholon, Jahcu i Mefaat,
22 na Dibon, Nebó i Bet-diblataim,
23 na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon,
24 na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená.
25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.
26 Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!
27 Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?
28 Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci! Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
29 Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srdce naduté.
30 Znám, praví Hospodin, jeho vztek; jeho chlubení je však falešné - na nic se nezmůže!
31 A proto oplakávám Moáb, pro celý Moáb naříkám, nad muži z Kir-cheresu lkám.
32 Nad tebou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrtvému moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vinobraní vpadl ničitel!
33 Zmizelo veselí a jásot v zahradách po celé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s veselým křikem už se nešlape - ten křik už není jásotem!
34 Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky.
35 Skoncuji s Moábem, praví Hospodin - s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
36 Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká, nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká, vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
37 Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizva a pytlovina přes bedra.
38 Na všech moábských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo nechce, praví Hospodin.
39 Tolik střepů! Tolik kvílení! Moáb se v hanbě zády obrací. Moáb už budí jenom posměšky k výstraze všemu okolí.
40 Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním křídla prostírá!
41 Města padnou do zajetí, pevnosti budou dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech.
42 Moáb bude zničen, aby už nebyl národem, neboť se vzpínal proti Hospodinu.
43 Strach a prach a past na vás, obyvatelé Moábu! praví Hospodin.
44 Kdo před tím strachem bude utíkat, padne do propasti v prach; kdo z propasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu totiž na Moáb čas zúčtování, praví Hospodin.
45 Ve stínu Chešbonu se zastaví vyčerpaní běženci. Z Chešbonu ale oheň vyšlehne, z domu Sichonova plamen, jenž pohltí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů.
46 Běda tobě, Moábe! Lid Kemošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dcery pryč do vyhnanství.
47 V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin." Zde končí soud nad Moábem.
Jer 48, 1-47 | |