Iz 17, 1-14 |   |
Kniha proroka Izaiáša
17. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Ortel nad Damaškem: Hle, Damašek přestane být městem, bude z něj pouhá hromada trosek!
2 Jeho města budou navěky opuštěna, stanou se útočištěm pro stáda a nebude, kdo by je odehnal.
3 Efraim přijde o svoji pevnost, Damašek přestane být královstvím a pozůstatek Aramu dopadne jako sláva Izraelců - tak praví Hospodin zástupů.
4 V ten den Jákobova sláva uvadne a jeho vypasené tělo vyhubne.
5 Bude to, jako když se o žni sklízí obilí, když se shromažďují klasy v náručí; bude to, jako když se sbírají klasy v údolí Refaim.
6 Zbudou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích - tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
7 V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí.
8 Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.
9 V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci utekli před syny Izraele - všude samá pustina.
10 Zapomněla jsi na Boha své spásy, na skálu své síly nemyslíš. Proto, ač sázíš vzácné rostliny a pěstuješ si révu z ciziny,
11 i kdyby ti vypučely ještě v den sadby, ještě to ráno kdyby ti rozkvetly, sklizeň ti ale najednou zmizí v den choroby a hrozné bolesti.
12 Běda bouřícím davům lidí jako když bouří moře při bouři! Běda národům burácejícím jako burácejí vody v peřejích!
13 Ač burácejí národy jako burácením vod mohutných, až on je okřikne, uprchnou do dáli jako plevy hnané větrem po kopcích, jako chmýří ve vichřici.
14 S večerem přicházejí náhlé hrůzy, než se však rozední, už jsou pryč. Takový je úděl těch, kdo nás plení, takový osud těch, kdo nás drancují.
2 Jeho města budou navěky opuštěna, stanou se útočištěm pro stáda a nebude, kdo by je odehnal.
3 Efraim přijde o svoji pevnost, Damašek přestane být královstvím a pozůstatek Aramu dopadne jako sláva Izraelců - tak praví Hospodin zástupů.
4 V ten den Jákobova sláva uvadne a jeho vypasené tělo vyhubne.
5 Bude to, jako když se o žni sklízí obilí, když se shromažďují klasy v náručí; bude to, jako když se sbírají klasy v údolí Refaim.
6 Zbudou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích - tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
7 V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí.
8 Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.
9 V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci utekli před syny Izraele - všude samá pustina.
10 Zapomněla jsi na Boha své spásy, na skálu své síly nemyslíš. Proto, ač sázíš vzácné rostliny a pěstuješ si révu z ciziny,
11 i kdyby ti vypučely ještě v den sadby, ještě to ráno kdyby ti rozkvetly, sklizeň ti ale najednou zmizí v den choroby a hrozné bolesti.
12 Běda bouřícím davům lidí jako když bouří moře při bouři! Běda národům burácejícím jako burácejí vody v peřejích!
13 Ač burácejí národy jako burácením vod mohutných, až on je okřikne, uprchnou do dáli jako plevy hnané větrem po kopcích, jako chmýří ve vichřici.
14 S večerem přicházejí náhlé hrůzy, než se však rozední, už jsou pryč. Takový je úděl těch, kdo nás plení, takový osud těch, kdo nás drancují.
Iz 17, 1-14 | |