Kaz 5, 1-19 |   |
Kazateľ
5. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.
2 Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci.
3 Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!
4 Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.
5 Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?
6 Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov - proto se Boha boj!
7 Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.
8 Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.
9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.
10 Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.
11 Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.
12 Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.
13 Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.
14 Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází - vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.
15 To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?
16 Všechny své dny strávil ve tmě - v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
17 A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal - vždyť to je jeho údělem.
18 Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění - vždyť je to Boží dar!
19 Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.
2 Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci.
3 Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!
4 Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.
5 Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?
6 Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov - proto se Boha boj!
7 Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.
8 Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.
9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.
10 Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.
11 Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.
12 Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.
13 Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.
14 Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází - vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.
15 To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?
16 Všechny své dny strávil ve tmě - v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
17 A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal - vždyť to je jeho údělem.
18 Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění - vždyť je to Boží dar!
19 Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.
Kaz 5, 1-19 | |