Prís 5, 1-23 |   |
Príslovia
5. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(CEP - Český - Ekumenický preklad)
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
3 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
12 Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
3 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
12 Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
Prís 5, 1-23 | |