Prís 20, 1-30 |   |
Príslovia
20. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(BKR - Český - Kralický)
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Prís 20, 1-30 | |