Jób 5, 1-27 |   |
Kniha Jób
5. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(BKR - Český - Kralický)
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Jób 5, 1-27 | |