Jób 19, 1-29 |   |
Kniha Jób
19. Kapitola
Biblia - Sväté písmo
(B21 - Český - Bible 21)
1 Job na to řekl:
2 "Jak dlouho budete mou duši trápit a svými řečmi mě ubíjet?
3 Hanobíte mě už aspoň po desáté - nestydíte se mě urážet?
4 Pokud jsem opravdu v něčem pochybil, do mé chyby vám není nic.
5 Pokud se chcete povyšovat nade mne a moji potupu proti mně obracet,
6 pak vězte, že Bůh mi ublížil - to on na mě hodil svoji síť!
7 Hle, volám: ‚Násilí!' a nikdo se neozve; křičím o pomoc, a právo nikde.
8 Cestu mi zazdil - neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu.
9 Mou čest ze mne strhl jako plášť a korunu mi z hlavy sňal.
10 Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu, mou naději vyvrací jako strom z kořenů.
11 Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.
12 V jednom šiku útočí jeho armáda, proti mně vrší dobývací val, můj stan obléhají kolem dokola.
13 Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají.
14 Příbuzní i přátelé mě nechali, zapomněli na mě
15 i hosté mí. I mé služebnice mě mají za cizince, dívají se na mě jako na vetřelce.
16 Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej.
17 Můj dech je odporný i mé manželce, hnusím se své vlastní rodině.
18 Pohrdají mnou i mládenci - jen co se objevím, nadávají mi.
19 Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.
20 Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně.
21 Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě!
22 Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost?
23 Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta
24 olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály!
25 Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví.
26 I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím.
27 Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já - srdce mi touhou umírá!
28 Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.'
29 Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte."
2 "Jak dlouho budete mou duši trápit a svými řečmi mě ubíjet?
3 Hanobíte mě už aspoň po desáté - nestydíte se mě urážet?
4 Pokud jsem opravdu v něčem pochybil, do mé chyby vám není nic.
5 Pokud se chcete povyšovat nade mne a moji potupu proti mně obracet,
6 pak vězte, že Bůh mi ublížil - to on na mě hodil svoji síť!
7 Hle, volám: ‚Násilí!' a nikdo se neozve; křičím o pomoc, a právo nikde.
8 Cestu mi zazdil - neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu.
9 Mou čest ze mne strhl jako plášť a korunu mi z hlavy sňal.
10 Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu, mou naději vyvrací jako strom z kořenů.
11 Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.
12 V jednom šiku útočí jeho armáda, proti mně vrší dobývací val, můj stan obléhají kolem dokola.
13 Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají.
14 Příbuzní i přátelé mě nechali, zapomněli na mě
15 i hosté mí. I mé služebnice mě mají za cizince, dívají se na mě jako na vetřelce.
16 Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej.
17 Můj dech je odporný i mé manželce, hnusím se své vlastní rodině.
18 Pohrdají mnou i mládenci - jen co se objevím, nadávají mi.
19 Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.
20 Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně.
21 Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě!
22 Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost?
23 Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta
24 olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály!
25 Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví.
26 I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím.
27 Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já - srdce mi touhou umírá!
28 Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.'
29 Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte."
Jób 19, 1-29 | |